Radost vyrůstá z maličkostí
Sofoniáš 3:14: Raduj a vesel se celým srdcem.
1. Korintským 13:6: Láska není škodolibá, ale raduje se z pravdy.
1. Petr, 1:6: Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky.
Chodíte do kostela na bohoslužby? Pokud ano, tak dobře víte, jaké to je poslouchat kázání. Možná máte oblíbeného kazatele, nebo řečníka. A určitě jsou dny, kdy vás to slovo osloví a mluví k vám a dny, kdy tomu tak není. Já sama poslední dobou na sobě pozoruji, že si nedokážu zapamatovat celé kázání, nebo spoustu myšlenek. Vždy mi v hlavě utkví jedna myšlenka, na kterou musím pořád myslet. Dnes tomu tak bylo taky, a chtěla bych se o to podělit.
Asi jste už pochopili, že to co mi zůstalo v mé hlavě, je věta: Radost vyrůstá z maličkostí. Na pohled normální a obyčejná věta, která možná mnohým nic moc neřekne. Ale zkusme se na chvíli zastavit a hlouběji popřemýšlet nad opravdovým významem této věty. Co Ti udělá opravdovou velkou radost? Nové auto, mobil nebo počítač? Nebo třeba když nemusíš do školy či vyhraješ zápas?
Myslím si, že tento svět se žene jen za slávou, bohatstvím a penězi. Lidé přestávají vidět maličkosti a touží jen po těch největších věcech. Všichni jdou jak stádo a předháníme se ve všem možném. Když si někdo koupí auto, my musíme mít lepší. Pokud někdo dostane z testu 1, taky musíme mít 1. A jestli má naše spolužačka nový mobil, já ho přece musím mít taky a ještě lepší. Toužíme po slávě a obdivu a nevidíme drobnosti, které nám Bůh dává.
Proč jsme takoví? Proč nedokážeme mít radost, už jen díky tomu, že nám tluče srdce. Kolik lidí je denně pronásledováno, zabíjeno a my žijeme v zemi, ve které máme velkou svobodu. Tak proč nám to nestačí? Víte to? Mě přišla odpověď celkem jasná. Ďábel totiž nemá nikdy dost. Tím pádem to přenáší na nás lidi a my také nemáme nikdy dost. Všechny ty věci, kterých chceme dosáhnout a za kterými si jdeme, vystřídají další, novější a jiné věci a touhy. Dám Vám příklad. Začnete zpívat, vystoupíte ve škole a všichni vám začnou tleskat. Zalíbí se vám to a budete chtít větší potlesk. Tak se přihlásíte na hodiny zpěvu a na konci roku, budete mít se všemi členy koncert. Ale vy chcete ještě výš. Dojedete proto na celorepublikovou soutěž, kterou nakonec vyhrajete. Chvíli z toho máte radost, ale potřebujete být ještě lepší a tak jdete na soutěž celosvětovou. A hádejte, co by se stalo, kdybyste ji vyhráli. Pár dní, možná měsíců, byste si užívali všechnu tu slávu a peníze. Ale myslíte si, že by vás to dokázalo udělat šťastným na celý život? Určitě ne. Za chvíli byste chtěli více peněz a slávy a více... a více...
Nemáme nikdy dost a pořád si nastavujeme vyšší a vyšší cíle. A samozřejmě i vyšší očekávání. To nás však neposouvá dál, ale ničí. Bere nám to energii a čas, který je nakonec jen promarnění protože se točíme v kruhu a nikam to nevede. Uvědomili jste si to někdy? Jste taky v tom kruhu? Snažíte se jít pořád výš a výš? Zkuste se zamyslet a zeptat se sami sebe: Co když dosáhnete cíle? Budete opravdu uspokojeni? Nebo budete potřebovat jít zase výš a výš. Možná si teď řeknete, že rozhodně nejste ten případ a že vám to dá tu radost a nebudete nic víc chtít. Dobře, tak si řekněte tu otázku až pak, co toho dosáhnete. Uspokojilo tě to natolik, že už nepotřebuješ další vyšší cíl?
A teď píšu o těch pozemských pomíjivých věcech. Samozřejmě něco jiného je, pokud máte plány se svým sborem, mládeží, anebo si chcete číst častěji Bibli. To jsou všechno věci, které vás naopak povzbudí a dají vám do života radost. Protože stejně tak, jak existují pomíjivé věci, tak existují i ty, které jsou od Boha a skrze které můžeme cítit tu opravdovou, jedinečnou lásku. Zpívání chvály Bohu, čtení si Bible, chození na přednášky nebo rozhovory s Bohem. To všechno jsou chvíle, které nám nikdy nikdo nevezme. Nikdy nepůjdeme za něčím vyšším, protože jsou to ty nejvyšší stupně, kterých můžeme dosáhnout. A od srdce Vám přeji, aby každý z nás něco takového každý den zažíval a čerpal z toho tu pravou radost.
Ale zkusme taky čerpat radost z maličkostí. Nechtějme pořád od života jen ty nejlepší a největší věci. Vždyť přece i slunce, které vyjde na oblohu, je nádherné a dává teplo a světlo, díky kterému můžeme žít. Už jenom to, že si ráno vybíráme, co si na sebe oblečeme, jaké jídlo si dáme k snídani a kterým dopravním prostředkem pojedeme, je úžasné. Strašně moc lidí na světě trpí hlady a nemají co na sebe. A právě tito lidé si váží všeho, co mají, protože jsou chudí a mají toho tak málo. Oni se radují z každého jídla, které seženou a jsou vděční za každý oděv, co mají. Potřebujeme být jako oni, potřebujeme se naučit radovat z těch ,,jistot", jak je mnohdy označujeme.
Slunce vychází přece každý den na obloze a jídla je kolem nás tolik, že se nemusíme bát hladu. Obchody s oblečením jsou na každém rohu, a autobus nám jezdí 3x za hodinu. Rodiče tu jsou každý den, takže ti mi pomůžou vždy a mobil se nepokazí, takže si na něm vše vždy najdu. Všechno kolem nás bereme jako samozřejmosti. Nevidíme v nich tu jedinečnost a vzácnost. Naše srdce touží po něčem novém, velkém a nejlépe ať to nemá moc lidí, abychom byli jedineční.
A teď se můžu znovu vrátit k tomu, co jsem psala. Pokud to dostaneme, budeme zažívat chvilkové štěstí a za chvíli se budeme hnát za něčím jiným. Samozřejmostí bude v našem životě přibývat a my už za chvíli ani nebudeme vědět, co to je ta opravdová radost. Nesmíme to dopustit, aby nás ďábel takhle okrádal o tu radost. Naučme se radovat i z těch všedních, obyčejných věcí, které máme kolem sebe. A nemusí to být jenom věci, ale i lidi. Nikdy nevíte, co přinese další den, takže neberme prosím lidi okolo nás jako samozřejmost. Naopak. Děkujme za ně Bohu a buďme i před nimi vděční za to, že je máme.
Blíží se nám Nový Rok. A nevím, zda to máte stejně jako já. Ale vždycky na konci Roku se snažím zastavit a přemýšlet. Zavřu se do pokoje, otevřu Bibli a komunikuju s Bohem. Mluvím s Ním o tomto Roce, který končí a taky o roce, který za chvíli začne. Snažím se si vypsat všechny zážitky, které si pamatuju a za které jsem vděčná a děkuju za Ně Bohu. Pak si vypíšu všechny zlé věci a chyby, kterých lituji a prosím Ho o odpuštění. Dále si vypíšu vše, co bych následující rok chtěla zvládnout a co mě čeká a vložím Mu to vše do rukou. Svěřím Mu to a říkám Mu, že chci, aby mě vedl následujícím rokem On. Protože moc dobře vím, že Ho potřebuju. A tento následující rok, Ho potřebuji snad víc, než kdy dřív, protože mně čekají těžké rozhodnutí. No a na závěr si napíšu na papír vzkaz do Nového Roku.
Tentokrát jsem si napsala: Buď více trpělivá a pokorná. Chci se tímto řídit a taky se poučit z chyby, které se nesmí opakovat. Zkuste to taky. Udělejte si chvíli pro sebe a řekněte Bohu vše, co máte na srdci. Pouvažujte nad vším, co jste prožili a co vás v dalším roce čeká. A nezapomeňte, že se máte naučit radovat z maličkostí, protože právě ony maličkosti jsou základem radosti, která je velká, nezapomenutelná a věčná.
A ještě Vám chci popřát ten nejlepší vstup do Nového roku, aby byl ještě lepší než tento a hlavně, abyste ho prožili s Bohem. Nebojte se minulosti, vyznejte ji Bohu a On Vám ji odpustí. Nebojte se přítomnosti, žijte s Bohem v srdci a On Vás povede po té nejlepší cestě. A nebojte se budoucnosti, svěřte ji Bohu a On Vám připraví ten nejkrásnější život.