Výchova
Židům 12:11: "Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá být příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje."
Židům 12:7: "Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá?"
Když se řekne slovo "výchova", co se Ti vybaví? Nebo spíše prvně, působí toto slovo na tebe záporně nebo kladně? Většina lidí si představí výchovu od svých rodičů, která je mnohdy proti jejich vůli. Jiní si můžou představit učitelé ve školách nebo šéfy v práci, protože Ti nás svým způsobem taky vychovávají k tomu, jak máme co dělat a jak se máme chovat. Máme určitý řád, který máme dodržovat. Když ho porušíme, tak máme obvykle trest nebo ztrhnutý plat v práci. Když neposlechneme rodiče, taky máme trest. Takže slovo "výchova" je z tohoto pohledu spíš negativní, je to slovo, které se nám nelíbí a nemáme k němu silný vztah. Tohle je náš osobní názor, ale jaká je skutečnost? Je výchova pozitivní nebo negativní?
Mě osobně se kolikrát toto slovo nelíbí. Hlavně, když musím poslouchat rodiče, učitele, trenéry a nesouhlasím s jejich názory a úkoly. A myslím, že nejsem jediná. Často to v nás vyvolá až vztek a přejeme si, aby jsme si mohli dělat co chceme my sami. Ano, bylo by to super, kdyby jsme nemuseli nikoho poslouchat a žili si život tak, jak by se nám to líbilo. Ale jak by to potom vypadalo?
Teď se zatím chci zaměřit na "výchovu" tady na Zemi, kde nás vychovávají rodiče a jiní lidé. Takže.. Představte si, že by každý člověk měl svobodu a nikoho by neposlouchal. Ze světa by se stal jeden velký zmatek. Auta by si jezdili, jak chtějí, doktoři by si chodili do práce, kdy chtějí nebo by do práce nechodil nikdo. Proč taky ano? Když si můžu dělat co chci. Přeháním? Dobře, tak něco menšího. Neposlechnu rodiče. Nebudu vynášet odpadky, uklízet si v pokoji, luxovat nebo žehlit. Na co? To mají dělat rodiče ne? Představ si situaci, která bude za pár let. Staneš se matkou nebo otcem a budeš chodit do práce. Budeš mít už skoro dospělé dítě a přijdeš z práce. Chceš si odpočinout, ale musíš uvařit, vyprat, vyžehlit, uklidit... Jak by Ti pomohlo, kdyby Tvůj syn/dcera udělala aspoň něco z těch věcí, abyste to měli dříve hotové? Určitě by Ti to hodně pomohlo.
Takže ano, teď si řeknete, že to není vaše povinnost uklízet nebo vařit, ale jsou to vaši rodiče. A jestli je milujete, nebudete se cítit skvěle, když jim pomůžete? Nebudete cítit tu radost, když budete vědět, že jsou na vás pyšní a pochválí vás, když jim pomůžete? A mnohem krásnější je, když za nimi přijdete dobrovolně a řeknete jim: "Mami/Tati, s čím potřebuješ pomoct? Rád/a Ti pomůžu." Než aby vás oni museli prosit? Zkus to někdy a uvidíš, že zpočátku se budeš cítit otráveně, že zas něco musíš dělat, ale po práci budeš mít úžasný pocit, že si přiložil ruku k dílu a pomohl.
A teď výchova a Bůh. Bůh je náš nebeský otec. A co by to bylo za otce, který by nevychovával své děti? Když rodiče vychovávají své děti, není to proto, že by je nesnášeli nebo neměli rádi, není to proto, že by je chtěli trápit. Je to protože je milují a chtějí, ať jsou z nich jednou úžasní lidé, kteří jsou milí, hodní a umí poslouchat. Sami jsme určitě za život zažili děti, o kterých jsme si řekli, že jsou rozmazlené. Jaký jsme z nich měli pocit? Dobrý určitě ne.
Stejně jak to je napsané v druhém verši, který jsem vám tu napsala. "Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu." Bůh nám nedává do života zkoušky, aby nás trápil nebo protože se nám chce pomstít za to, že jsme zhřešili. Nedává nám do života zkoušky, protože by si užíval to, že se trápíme. Vůbec ne. Dává nám je, aby nás vychoval. Aby jsme rostli v životě s Bohem, když spolu s ním vyhrajeme nad těžkou zkouškou. A když nad ní prohrajeme, tak nám to dá ponaučení do příště. Vždycky, když jsem v životě nezvládla nějakou zkoušku od Boha, byla jsem na dně a nevěděla co dál. Ano, sice to byly špatné a zlé časy, ale daly mi do života hodně. Ponaučení. Ponaučení pro příští zkoušku, kterou už zvládnu. Protože znám následky a znám to, co se stane, když neuspěji. A to je důvod, který si příště řeknu, abych to už podruhé neudělala a zvládla to.
Každý den zažíváme různé zkoušky, různé pokušení a těžké chvíle. A je to jen na nás, jestli do nich jdeme sami a ztroskotáme, nebo do nich půjdeme s Bohem. Já sama do nich jdu často sama, bez Boha a pak toho lituju, že jsem si nenechala od Něj poradit a nezachovala se jinak. Ale jak už jsem řekla, když selžete a neobstojíte ve zkouškách, vždycky si z nich vezmete aspoň ponaučení do příště.
Takže co z toho vyplývá? Ano, výchova se nám může zdát jako negativní zpočátku. Ale časem zjistíme, že bez výchovy by jsme vůbec nebyli tam, kde jsme. Bez výchovy, by z nás byli hlupáci, kteří neumí poslouchat a dělají si jen to, co chceme. Svět by byl horská dráha, kde by byl zmatek. Však už když Adam s Evou neposlechli Boha, bylo to dobré? Chtěl po nich Bůh něco extra? Chtěl jenom ať nejí z jednoho stromu a oni udělali po svém. Bůh nás miluje a chce pro nás jen to nejlepší, proto nás vychovává ke svému obrazu.
A když se nám bude někdy zdát, že to co po nás Bůh chce, je špatné a uděláte to lépe po svém. Ano, možná vidíte teď, že to bude mít na vás negativní vliv, ale Bůh vidí budoucnost. On ví, co se stane. Vidí to, co vy ne. Jednou možná pochopíte, proč to chtěl takhle a ne jinak.
Tak co, jaká by byla teď Tvá odpověď na začáteční otázku? Co pro Tebe znamená výchova? Pevně věřím, že něco kladného a pozitivního, co je sice mnohdy obtížné, ale přinese to časem ovoce. To mi věř.
PS: Pokud máš otázky ohledně výchovy, pokud s něčím nesouhlasíš nebo něčemu nerozumíš, jsem tady pro Tebe. A pokud máš dotaz na úplně něco jiného, nebo potřebuješ modlitby, piš!