Vykroč s důvěrou

Zdravím Vás všechny po delší době opět na svém blogu. Je to už víc než 5 měsíců, kdy jsem nevydala žádný článek. Chtěla bych Vám teď vysvětlit důvod mé pauzy.

Když jsem tento blog začala psát, uvědomila jsem si předem jednu důležitou věc - nikdy nechci psát z donucení. Všechny mé články vznikaly ve chvílích, kdy jsem byla naplněna Bohem a chtěla Vám předat své myšlenky a povzbuzení. Ano, měla jsem plán vydávat každý měsíc jeden článek, ale ne vždy se stane to, co si člověk hezky naplánuje. Teď jsem potřebovala více čerpat, než psát. A chci Vám jen říct, že pokud se Vám stane v životě, že už nemůžete v něčem dál a potřebujete pauzu, tak je to v pořádku. I kdyby šlo o službu Bohu, ale ty už si to nezvládal a potřeboval pauzu, je to v pořádku.

Život s Bohem je vztah s Bohem. Stejně jako v každém jiném vztahu i s Bohem přijdou momenty, kdy Mu budeme blíže, budeme plní lásky, kterou začneme předávat dál. Ale také přijdou chvíle, kdy jednoduše budeme vysílení a uzavřeme se do sebe. Chci Vám říct, že to je v pořádku, protože na životě s Bohem je nejkrásnější to, že pokud Mu jednou odevzdáš svůj život, tak Tě vždy bude vracet zpět k Němu.

Když jsem tohle slyšela poprvé, nedokázala jsem tomu věřit. Říkala jsem si, že kdyby se mi někdy v životě stalo, že se vzdálím Bohu, nepřivede mě zpátky. Proč jsem si to říkala? Je to důvod, který má spousta z nás. Na tomto světě žije miliardy lidí, proč by Bůh chtěl zrovna mě vrátit k Němu? Kdysi mi někdo řekl, že pokud jednou odevzdám upřímně Bohu svůj život a stane se mi, že Ho opustím ve svém životě, tak si mě přivede zpátky k sobě. Nevěřila jsem tomu. Proč by mu tolik záleželo na jednom člověku, který se od něj odvrátí, když má tady miliardy dalších a lepších lidí.

Zapomněla jsem ale na jednu důležitou věc, která je napsaná v Bibli:

Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, přijde domů a svolá přátele i sousedy: 'Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!'

Bůh nám tímto podobenstvím říká, že Mu záleží na každém jednom z nás. Nezáleží na tom kolik máš majetku, jaké máš postavení v práci ani na tom, co všechno už si s Bohem zažil. On je naším Otcem, stvořil každého jednoho z nás. Stejně jako ty bys miloval každého svého syna nebo dceru, tak On miluje Tebe. Měl k nám tak velkou lásku, že obětoval svého jediného Syna a díval se na to, jak umírá na kříži za nás. My lidi často hledáme lásku v tomto světě. Toužíme po tom, aby nás měli lidé v úctě. Chceme být pro druhé vzácní. Potřebujeme čerpat lásku. Ale často zapomínáme, že tím největším zdrojem opravdové lásky je láska od Boha.

Kdo nám dal víc než On?

Teď už věřím tomu, o čem jsem kdysi dost pochybovala. Mám už za sebou pár let života s Bohem a kdyby to nebyla pravda, nikdy byste nečetli žádné mé články, jelikož bych si tento blog nezaložila. Zažila jsem s Bohem nádherné chvíle plné Jeho lásky, která protékala celým mým tělem a já měla v sobě obrovskou touhu ji předávat dál. Na druhou stránku jsem nejednou spadla do díry, ze které jsem se nedokázala vlastní silou dostat ven. Otočila jsem se k Bohu zády a snažila se vzít svůj život do vlastních rukou. Čím více jsem se snažila zvládat vše sama, tím hlubší byla díra pod mýma nohama. V takových chvílích jsem dělala zásadní chybu. Dívala jsem se na své nohy, které se probourávaly čím dál níž a chtěla tomu zabránit. Přitom mé vysvobození přišlo tehdy, kdy jsem pozvedla hlavu k nebi a chytla se záchranného lana, díky kterému zase stojím pevně na zemi.

Bůh je gentleman - nikdy Tě nebude do ničeho nutit, ale pokud Mu to dovolíš, podá Ti záchranné lano.

Chtěla bych se zeptat, zda si dáváte novoroční předsevzetí. Mezi ty nejčastější patří rozhodně začít jíst zdravě, sportovat nebo ušetřit více peněz. Je tu také skupinka lidí, kteří na novoroční předsevzetí nevěří a proto žádná nemají - to je samozřejmě taky v pořádku. Ráda bych se s Vámi sdílela ohledně mých předsevzetí. Na začátku roku jsem si dala tři hlavní cíle: sestavit si plán na cvičení a začít pracovat na svém tělu, ujít minimálně 7km každý den (cca 10 000 kroků) a také jsem začala číst plán v aplikaci Bible, kde je cíl přečíst 2x celou Bibli v jednom roce. Tohle jsou i nadále mé denní cíle. Poté jsem si samozřejmě dala další výzvy, které chci naopak splnit v průběhu tohoto roku. Například: navštívit všechna krajská města, koupit si rybičku nebo zdolat Sněžku.

Proč Vám to tu všechno píšu? Ráda bych Vám řekla, že "předsevzetí" můžete začít dělat i v průběhu roku. Nemusíte čekat na začátek nového týdne, měsíce anebo dokonce roku. Já jedno takové udělala před pár dny, když jsem byla venku na procházce. Pustila jsem si chvály a začala si v duchu povídat s Bohem. Odbočila jsem na takovou lesní cestičku a slyšela jsem jakoby mi Bůh říkal: "Zavři oči a nech se mnou vést." Šla jsem po rovné dlouhé cestě, na které nejelo žádné auto a v tu chvíli ani nešel žádný člověk. Zavřela jsem oči a zkoušela jít, po pár sekundách jsem je hned otevřela, protože mi nedělal dobře pocit, že nevidím. Následně jsem to zkoušela ještě několikrát, ale vždy to dopadlo stejně. Ušla jsem pár drobných krůčků a hned jsem musela zase otevřít své oči. Nechápala jsem co se děje, jelikož to tam bylo opravdu bezpečné. Dobře jsem však věděla, co mi tím chce Bůh říct.

Nechtěl po mě, abych chodila se zavřenýma očima venku. Jen mi chtěl skrz tohle ukázat, jak malou mám víru. Ukázal mi, že i když jsem šla po tom nejlepším terénu, nebyla jsem schopná mít zavřené oči, věřit Mu a jít. Co teprve, kdybych měla projít přes vysokou propast. Připomnělo mi to příběh o Petrovi, který měl jít za Ježíšem na rozbouřené moře a nechápal, že to dokáže. Byla jsem ze sebe tak moc zklamaná, když jsem přišla domů. Zároveň jsem byla vděčná Bohu, že mi ukázal mou slabou stránku, na které chci zapracovat. Dalším z mých předsevzetí je: naučit se důvěřovat Bohu a nechat se jím vést.

Nečekej na nový rok, měsíc, týden nebo den. Pokud je něco s čím chceš začít, začni hned.

Chtěla bych i Vám předat tenhle můj příběh. Nesnažte se v životě řešit vše na vlastní pěst. Žijeme teď v nelehké době, která je plná strachu z toho, co nás čeká. Odevzdejme proto své životy Bohu, On nás povede po naší cestě. Svěřme Mu své problémy, starosti ale také touhy a radosti, které prožíváme. Dejme náš život tomu, kdo zná veškerou minulost i budoucnost. On jediný ví, která rozhodnutí jsou správná a kam se máme vydat, abychom byli šťastní.

Nesnaž se řídit svůj život a neztrácej čas nad hledáním správné cesty. Přenech řízení tomu, kdo Tě zná lépe, než si dokážeš představit. Bez Něj můžeš natrefit na slepou uličku, stát na semaforu nebo nikdy nedojet do cíle. S Ním Tě ale naopak čeká úžasná cesta s tím nejkrásnějším cílem.

V téhle nelehké době je Bůh naše největší jistota. Nech se jím vést.  🖤

Přátelství >>