Neházej Ho přes palubu

Určitě znáš taky ten pocit... Myslím, že si tím projde každý křesťan. Jsou to dny, týdny a možná někdy i měsíce, které trávíme sami. Plavíme se po pustém moři a najednou není nikdo, kdo by nám udával směr. Kormidlo je opuštěné a my se vrháme do vln bez kapitána. A když se snažíme uchopit řízení do našich rukou, je to mnohdy ještě horší. Patříš taky mezi ty, kteří zažívají ve svém životě takové období? Každý vztah něco podobného občas zažije. A když píšu každý, tak myslím i vztah mezi námi a Bohem.

Zkusme si prosím představit život s Bohem jako plavbu na lodi. Pokud jsme odevzdali Ježíši náš život, tak se stal kapitánem v našem životě. Určuje směr a také cíl naší životní plavbě. A co je nejdůležitější.. Když přijde do našeho života silná bouře, jedině On ji dokáže utišit. Žádná vichřice ani vysoké vlny Ho nedokáží porazit. Na to nikdy nezapomínej. Pokud je Bůh tvůj kapitán, který dává tvé plavbě ten správný směr, můžeš jít s klidem spát. A nikdy se nemusíš bát, že by Tvá loď ztroskotala.

Ne vždy ale máme naši loď pod kontrolou, že? Často se nám stává, že svým životem jen tak proplouváme. Bez žádného směru nebo cíle. Snažíme se jen prožít další a další dny. Jít nějakým způsobem dál. Tohle ale nejde dělat věčně. Víte proč? Protože jednou se naše loď setká s bouří. Co nastane teď? Nemáme přece kapitána, který by zvládl takovou bouří projet. Co tedy uděláme? Máme na výběr dvě možnosti. Bohužel u nás často vítězí ta špatná.

První věc, kterou můžeme udělat, je začít se modlit. Říct Bohu, že máme strach a že nevíme, jak tuto bouři překonat. Poprosit Ho o to, aby vzal kormidlo do svých rukou. Odevzdat Mu znovu svůj život a nechat se Jím vést. Bůh na tohle čeká každý jeden den. Čeká na to, když se ráno probouzíš a také když večer usínáš. Sedí vedle Tebe a tiše čeká na to, kdy k Němu začneš volat. On Tě miluje, protože si Jeho dítě. Ale On nemůže udělat ten první krok. On Ho už udělal. Poslal svého jediného Syna, aby za Tebe umřel. Musel se dívat na to, jak visí na kříži a umírá. A to vše udělal pro Tebe. Teď je řada na Tobě. Bůh po Tobě nechce nic nemožného. On jen chce slyšet, že Ho potřebuješ. Chce vidět, že ho chceš jako kapitána, který bude řídit Tvůj život - Tvou loď, tím správným směrem.

Je tu ale také druhá možnost, kterou my lidé často dáváme přednost před modlitbou. Do našeho života přijdou různé problémy nebo starosti a my nemáme za kormidlem svého kapitána. A právě proto, že už našeho Boha nevidíme za kormidlem, sami se ujímáme řízení. Postavíme se na vlastní nohy a chopíme se řízení. Sami si určujeme směr i cíl v našem životě. Najednou se naše loď otáčí úplně jiným směrem. Uvidíme v dálce třpytící se drahokam, za kterým okamžitě vystartujeme. Ať už to jsou peníze, bohatství nebo moc tohoto světa. Zalíbí se nám to a nasměrujeme k tomu náš život. Plavíme se za tím ze všech našich sil. Jenže víte, co se často stane? Nahrneme si na naši loď tolik zlata a drahých kamení, že už to za chvíli nejde unést. Na naši palubu začne téct voda ze všech stran. My to však nevidíme a hromadíme si další a další cennosti. No a na konci toho všeho, se začneme potápět. Jdeme pomalu ke dnu. A když už to je vážné, všimneme si toho. Nemůžeme už však nic dělat. Nedokážeme tu loď dostat zpátky na moře. Topíme se ve vlastním bohatství, které jsme si nahromadili z tohoto světa.

Naší jedinou záchranou je Bůh. Jedině On dokáže chodit po vodě. Jedině On dokáže naší loď opravit. A jedině On tě dokáže dostat zpátky na suchou zem. Bohužel si to často lidé neuvědomují. Někteří jenom proplouváme ve svých životech a naše dny se stávají stereotypem. Jiní máme spoustu problémů a starostí, které ale řešíme sami za sebe. Někteří naopak našli poklad, za kterým se plaví, i když se do jejich lodi dostává voda.

Neházejme Boha přes palubu. Naopak.. Vyhoďme z naší lodi všechny zbytečnosti, které nás stahují ke dnu. Poprosme Boha, aby nám v tom pomohl. Dostaňme se zpátky na suchou zem. A když se budeme potápět, tak nezapomínejme, že Ježíš je ten, kdo dokáže chodit po moři. On je ten, kterého poslouchá vítr i vlny.

Chtěla bych tu teď napsat pár řádků o svém osobním životě.

Poslední dobou jsem byla já ten, kdo měl v ruce kormidlo mého života. V období, kdy jsem měla maturovat a jet na přijímačky, jsem na tom byla hodně dobře s Bohem. Cítila jsem, jak mě provází každičký den. Byly to velmi těžké měsíce, viděla jsem to hlavně na své psychice. Zvládla jsem to jen díky Němu. Neumím si představit, jaké by to bylo bez Něho. Když bylo po všem, začali mi konečně prázdniny a já jsem si užívala volnost. Stejně tak jako jsem vypustila stres a učení, jsem vypustila i život s Bohem. Věděla jsem, že Bůh je a také jsem v Něho pořád věřila. Už jsem s Ním ale netrávila tolik času a začala jsem se rozhodovat sama za sebe. Veškeré problémy a starosti jsem si řešila po svém a také jsem dělala rozhodnutí, aniž bych s Ním o nich mluvila. Celé prázdniny se snažím najít si brigádu, také si hledám byt, jelikož se budu stěhovat. Dělám teď celkem důležitá rozhodnutí a každý den usínám ve stresu, že jsem nic na internetu nenašla. Proč ale se stresovat a od rána do večera něco hledat, když to můžu svěřit Bohu, který se o to postará?

Tyto prázdniny mi hodně chybí veškeré campy a festivaly, na kterých jsem se vždy úžasně dobila. Cítila jsem na nich obrovskou Boží blízkost a načerpala spoustu sil do nového školního roku. Díky karanténě se všechny akce zrušily a vidím na sobě, jak moc mi to chybí. To mě ale vůbec neopravňuje hodit Boha přes palubu. Naopak.. Učí nás to být silnými i v takových časech. Protože i když jsme se na tyto akce všichni celý rok těšili, Bůh je tady stále. On není jen na Campfestu, Unitedu, Xcampu, Christfestu... a dalších super akcích. On je právě teď vedle Tebe. A stejně tak, jak Ho cítíš na campech, Ho můžeš cítit u sebe v pokoji. Pokud ses letos těšil na svou oblíbenou skupinu, nebo na svého řečníka, zkus si ho alespoň pustit doma na počítači. Nenahradí Ti to sice tu atmosféru, ale aspoň Ti to trochu přiblíží zážitky z minulých let.

Ano, je smutné, když hodíš Boha přes palubu a ovládáš svůj život sám. Ale víš co je ještě smutnější? Když s tím nic neuděláš! Proto pokud jsi zažil něco podobného jako teď já, změň to. Neříkej si věty typu: Jsem hrozný. Bůh už mě nepřijme. Teď už půjdu jen ke dnu. NE! Tohle není vůbec pravda. Taky jsem si teď prošla obdobím, kdy šel Bůh stranou a já Ho ve svém životě neviděla. Vnímám ale, že to byla chyba a už nechci dále stát za kormidlem. Chci ať tam je opět On a ať má loď pluje zase tím správným směrem. Chceš to taky? Tak na co čekáš. Řekni Mu to. Nemusíš se modlit jako farář v kostele. Nemusíš vymýšlet dlouhé souvětí a bohaté věty. Bůh chce upřímnost. Můžeš k Němu mluvit tak, jako mluvíš se svým kámošem nebo s rodiči.

Pokud tedy máš ve svém životě problémy a starosti, nedělej stejnou chybu jako já. Svěř to všechno Bohu a věř Mu, že se o to postará. A jestli si už udělal tu chybu, co já, změň to. Nepotápěj dál svou loď, ale popros Boha o to, aby utišil bouři.

A nezapomeň... Bůh Tě nikdy nehodí přes palubu.

Voláš mě na vody
Do velkého neznámého, kde nohy mohou selhat
A právě tam Tě nacházím v tajemstvích
Moje víra bude stálá v hlubokých oceánech

Ref.: Budu volat Tvoje jméno
A držet svoje oči nad vlnami
Když se oceán pozvedne,
Má duše bude odpočívat v Tvém objetí
Neboť jsem Tvůj a Ty jsi můj

Tvoje milost přebývá v nejhlubších vodách
Tvá ruka panovníka bude mým průvodcem
Kde nohy mohou selhat a kde mě obklopuje strach
Nikdy jsi neselhal a neselžeš ani teď

Duchu, veď mě tam, kde je moje víra bez hranic
Nech mě chodit po vodě
Kdekoli mě povoláš

Vezmi mě hlouběji, než mě moje nohy mohou kdy donést
Moje víra bude silnější
V přítomnosti mého Spasitele

<< Přátelství

(Ne)konečný příběh >>