Odpuštění
Nehemiáš 9:17: "Ty jsi ale Bůh odpuštění."
Daniel 9:9: "Náš Pán Bůh však má soucit a odpuštění, ačkoli jsme se proti němu vzbouřili."
Efeským 1:7: "V něm se nám skrze jeho krev dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů."
Každý asi zažil za svůj život moment, kdy byl na někoho naštvaný. Ať už důvodem bylo cokoli a trvalo to hodinu nebo pár týdnů či let, každý z nás tohle zažil, zažívá a bude zažívat. A samozřejmě to každý člověk zažívá jinak. Někdo se uzavře a nedokáže mluvit s člověkem, který ho naštval, jiný začne nadávat a vylévat si svou zlost na něm. Hlavní však je, že každý z nás byl už ve stavu, kdy je naštvaný, kdy se mu chce nadávat nebo nekomunikovat. Proč o tom píšu? Protože bys měl vědět, že neexistují jen slova zlost a vztek, ale také mír a odpuštění.
Než se dostanu k mezilidským vztahům, chtěla bych se zaměřit na vztah já a Bůh. Zvláštní totiž je, že chceme od Boha odpuštění za své hříchy a věříme v to, že nám je odpustí a že se na nás nebude zlobit, ale my sami se na své bližní hněváme, pomlouváme, křičíme a ubližujeme jim. Po Pánu Bohu je strašně lehké chtít odpuštění za své hříchy, které děláme, ale my sami ty odpuštění druhým nedáváme. Víte, často Boha v tomhle obdivuji a říkám Mu: Bože Ty jsi fakt borec. A teď to nemyslím ze srandy, ale často takhle k Bohu mluvím. On každý den, každou noc, každou sekundu poslouchá naše modlitby. Každou chvilinku se musí dívat na hříchy, které děláme. On vidí všechno. Viděl každý náš hřích a pokaždé plakal nad naší hloupostí. Ale i přes všechnu naši hloupost nás miluje a odpouští. Každý den nám odpouští naše viny, které jsou pro Něho odporné.
První hlavní věc, kterou bych Ti chtěla v tomto článku říct je: Neboj se Boha prosit o odpuštění svých hříchů. Lidé si myslí, že stačí říct větu ,,Bože odpusť mi všechny viny. Amen." Ale co kdyby za Tebou přišel člověk, který se provinil proti tobě a řekl Ti: Promiň. Ano je to hezké, ale kdyby Ti k tomu řekl něco víc, určitě bys byl radši. Zkus Bohu říct konkrétní případ hříchu, který Tě mrzí. Zkus Mu říct, že se cítíš hrozně a popros ho o odpuštění. Popros ho o sílu, aby si to už příště neudělal. Chtěj po něm, aby ses poučil z chyb a už je příště nedělal. Mluv s ním o svých vinách. Nezakecej to v jedné větě, ale zkus s Bohem mluvit o svých vinách a problémech. Věř, že On každý den než jdeš spát čeká u Tvé postele. Chce Ti dát odpuštění, abys nemusel usínat se špinavým srdcem, ale mohl ses probudit do nádherného rána, kdy nebudeš muset řešit hříchy ze včerejška, ale kdy naopak budeš moct začít úžasný den s Bohem. Mluv s Bohem o svých problémech, o svých špatných věcech, které děláš. Nestyď se. Mluv. Bůh čeká.
Nezapomínej na tyto slova, která jsou v Bibli: Pán Bůh však má soucit a odpuštění, ačkoli jsme se proti němu vzbouřili. Není to úžasné? Ačkoli jsme se vzbouřili, ačkoli jsme zhřešili a provinili se,tak Bůh má pro nás odpuštění a soucit. My mu ubližujeme, ale Jeho láska nás denně zachraňuje před hříchem. Zkus se nad tím zamyslet a uvědomit si to. A pak možná taky pochopíš, proč říkám Bohu, že je borec.
A teď se zaměříme na naše mezilidské vztahy. Opět nepíšu o ničem, co by mi nebylo známé. Vím, jak je lehké se na někoho naštvat, ale těžké někomu něco odpustit. Většinou jak Ti někdo ublíží, tak si říkáš: ten člověk si teď nezaslouží, ať se s ním bavím. Začneme toho člověka možná trošku nenávidět pro to, co nám udělal. Začneme ho pomlouvat mezi lidmi a říkat , co špatného udělal. Víš.. Todle je strašně lehké udělat. Otočit se zády, vynadat mu a říct že u tebe skončil. Todle dokáže každý z nás. Ale jestliže nám Bůh říká, že se z nás mají utvářet lidé podobní Ježíši. Lidé podobní Bohu. Myslíte, že máme tohle dělat? Udělal tohle někdy Ježíš? Udělal tohle někdy Bůh? Bůh nám poslal svého vlastního syna, na kterého jsme plivali, kamenovali ho, pomlouvali, nadávali mu a nakonec ho zabili. A Ježíš trpěl, cítil obrovskou bolest a nenávist a řekl: Bože odpusť jim neboť nevědí co činí. Dokázali by jsme tohle? Teď po tobě nechci, ať si představuješ, že tě někdo kamenuje a posílá na smrt. Zkus si jen představit, že Ti někdo ubližuje, pomlouvá Tě, lže Ti. Dokázal bys mu říct: Odpouštím Ti? Nic víc. Dokázal bys tomu člověku odpustit a ještě se ve svém srdci pomodlit za to, aby mu to Bůh odpustil a vedl ho po správné cestě?
Jednou jsem slyšela dosud pro mě nepochopitelný příklad. Otec měl na zahradě dítě a díval se na něho z okna. Před jeho zraky mu parta lidí zabila jeho syna. Nemohl nic dělat, protože by nestihl vyjít ven a zastavit to. Viděl na vlastní zrak, jak mu zabili jeho vlastní dítě. Muž vyšel ven a parta utekla. Nakonec byli odhaleni a byl jim udělen trest. Otec dítěte se na ně šel podívat a řekl jim: Odpouštím vám a budu se za vás modlit. Není to ten nejkrásnější projev lásky? Boží lásky, která je tak nekonečně velká a nádherná. Neumím si představit, že někomu odpustím to, že mi zabil dítě před mýma očima.
Zkusme být jiní než ostatní lidé. Takhle můžeme také druhým ukázat, že jsme naplněni Boží láskou a že neděláme to, co ostatní. Zkusme se naučit odpouštět, i když nám druzí ublíží. Zkusme právě naopak jim říct: Víš, ublížil si mi a je mi to hodně líto, ale odpouštím Ti to a budu se za Tebe modlit. Neříkej si, že na tohle máš moc velké ego a že přece ty si nic neudělal, tak proč bys měl dělat první krok. Zamysli se prvně nad tím, jestli se chceš líbit ve svém chování lidem, kteří ti řeknou: Pěkně si mu to nandala. Hezky si ho seřvala. Jo pojď do něj přesně tohle si zaslouží. A nebo se svým chováním chceš líbit Bohu, který Ti odpouští tvé hříchy každý den. Chceš splynout s davem? Není krásnější být jiný a líbit se Bohu? Pozemská sláva Ti bude trvat pár desítek let, ale sláva v Nebi je věčná.
Neříkám, že to je lehké. Vím z vlastních zkušeností, že není. Strašně lehké je se na někoho naštvat a jít o něm vykládat špatné věci. Ale zkusme se aspoň jednou zachovat jinak. Zkus aspoň jednou přijít za člověkem, který Ti ublížil a říct mu, že mu odpouštíš a že se jdeš za něho modlit. Možná ho právě touhle větou přivedeš k Bohu a dovedeš do věčného království. A až to uděláte jednou, řekněte si který přístup se vám líbí více. Neříkám, že nemáme právo být na někoho naštvaní, nebo smutní pro to, co nám udělal, ale nemusíme kvůli tomu nadávat a dělat scény. Zkusme za tím člověkem přijít a říct mu co nás mrzí a co udělal špatně. Modlete se za toho člověka.
Nechoďte spát rozhádání a plní vzteku. Usmiřte se s lidmi, kteří vám ublížili. Udělejte první krok. Možná budete vypadat blbě před lidmi, ale před Bohem budete moudří lidé, kteří v sobě mají Boží lásku. Všichni jsme lidé a děláme chyby. A kdo ví, možná jednou ten člověk přijde za Tebou a řekne: Odpouštím Ti. :)